A je tu náš třetí den v zahraničí.TŘETÍ! A ten má svá neměnná pravidla. Ať jsme, kde jsme. Ať jsme na Srí Lance nebo v Chorvatsku. Liborovi je špatně!
Ranní odjezd do národního parku Paklenica se odkládá na neurčito. S Michalem brouzdáme po pláži v naději, že se Liborovi udělá lépe a vyrazíme, ale je to pořád stejné a tak se jdeme alespoň vykoupat. Libor do sebe cpe prášky a leží střídavě ve stanu a před stanem. Je jasné, že plánovaný výstup na Vaganski vrch se konat nebude – naštěstí, protože v tom vedru by asi skončil fiaskem. Okolo třetí hodiny odpoledne je jasné, že od Libora dnes nemůžeme očekávat jakoukoliv aktivitu a tak na obhlídku národního parku Paklenica vyrážíme s Michalem pouze ve dvou. Několik set metrů za okrajem městečka Starigrad je odbočka vlevo a po úzké asfaltové cestě se dostáváme až ke vchodu do parku.
Národní park Paklenica tvoří dva kaňony – Velká a Malá Paklenica. My máme v plánu především navštívit krápníkovou jeskyni Manita Peč, takže míříme do větší soutěsky. Zastavujeme u jakési recepce, kde za 25HRK kupuji vstupenky a dozvídám se, že autem můžeme pokračovat až k ústí kaňonu, kde je parkoviště. Odtud již pěšky vstupujeme do soutěsky, jejíž kolmé stěny okupují povětšinou čeští skálolezci. Kamenný chodníček začíná pomalu stoupat k zadnímu okraji kaňonu a na nás se opět začíná projevovat nesnesitelné vedro. Ovšem výhledy dolů do soutěsky nám veškerou námahu vynahrazují. A když po chvíli narazíme na studánku s označením „pitka voda“, dá se říci, že jsme byli s výletem poměrně spokojení. Jenomže naše spokojenost nevydržela dlouho. Asi po půl hodině chůze přicházíme na rozcestí. Jeden chodníček odtud stoupá vzhůru k jeskyni, jenže nás po několika metrech zastavuje závora s nápisem „zavřeno“. Jeskyně nebude. Jak jsme později zjistili v průvodci, je otevřená pouze od 10,00 do 13,00. A tak se naším cílem stává alespoň „Planianski dom“. Má to k němu být nějakých 50minut chůze. U tohoto domu začínají horské cesty na jednotlivé vrcholy pohoří Velebit, ale ty nás nechávají v klidu. My budeme rádi, když v tom horku dojdeme aspoň ke zmíněné stavbě.
Podařilo se, obklopeni horami a strmými soutěskami jsme dorazili až na „Planianski dom“. I přes to horko to byla celkem zajímavá procházka, i když jeskyně je jeskyně, že?
Byl už podvečer, když jsme národní park opustili. Cestou jsme se zastavili v supermarketu, který jsme objevili při včerejší procházce a nakoupili pár nezbytností jako je pivo, chleba, balená voda a buchta k snídani. Večeře v kempu proběhla skoro bez závad, jen při vaření mi dvakrát spadl hrnec ze sporáku, takže nás skoro přešel hlad., ale nakonec se jídlo podařilo vyrobit…