Ze Splitu pokračujeme dál po Jadranské magistrále. Blížíme se k turistické zóně známé jako Makarská riviéra. Provoz houstne, není divu, blíží se sobotní podvečer a české karosy vyráží na svou cestu k domovu. Kromě toho se u cesty množí hotýlky a rodinné domky s volnými ubytovacími kapacitami. Sehnat ubytování v Chorvatsku je opravdu velmi snadné a osobně si myslím, že je naprostý nesmysl shánět ubytování přes nějakou cestovní kancelář. Rodinné domky obsypané turisty nejvíce houstnou na okraji města Omiš. Zatím jen přejíždíme most přes řeku Cetinu a pokračujeme dál po hlavní obchodní třídě směrem na Dubrovník. Omiš vypadá celkem lákavě, ale my se tu zastavíme až na cestě zpět. Teď uháníme dál vstříc Makarské, i když Zdeněk se stále nehlásí…

Zhruba po 28km se blížíme do druhého epicentra riviéry. Před námi je další vyhlášené letovisko - Baška Voda. Nedá nám to, abychom nezastavili a neudělali si fotečku přímo z Jadranské magistrály. Vypadá to tu jako ve správném turistickém letovisku – krásné pláže, palmičky, a na druhé straně hornatý masív pohoří Biokovo, jehož vrcholky dosahují výšek okolo 1700m.n.m. Za úzkým přímořským proužkem zeleně je sice jen pustá skála, ale o to romantičtěji celá riviéra vypadá.

Zhruba 11 kilometrů dál na východ leží Makarská. Již v 9.století byla jedním z hlavních opěrných bodů slovanského kmene Neretljanců. Ve středověku byla vystavena silnému vlivu Bosny a obyvatel údolí řeky Neretvy, kde se soustředili odpůrci Benátek. Když Balkán dobyli Turci, usadili se také v Makarské, vybudovali tu důležitý přístav a vládli zde skoro 200 let. Po nich přišli Benátčané, Francouzi a Rakušané. Dnes nádherné písečné pláže Makarské riviéry přitahují desetitisíce turistů, kteří se rádi nechají zlákat křišťálovým mořem.

Z naší zastávky a noclehu však nebude nic, protože Zdeněk a jeho mobil mlčí, takže nevíme, kde ho tu máme hledat a tak se rychle rozhodujeme ,že jelikož ještě není zase tak pozdě, pojedeme dál, abychom se co možná nejvíce přiblížili k Dubrovníku. Vedro už pomalu opadá a nás cestovní nálada dnes ještě neopustila. Ještě si Makarskou vyfotíme, a jedeme dál…

Zbytek Makarské riviéry je monotónně stejný – Podgora, Igrane, Podaca nebo Gradac se od sebe odlišují jen málo. Všude jsou pěkné zátoky, plno kempů a samozřejmě krásné moře. Výhledy na moře pochopitelně, jako již tradičně, trošku kazí další z dalmatských ostrovů. U Omiše to byl Brač, v Makarské Hvar a teď, když pomalu opouštíme riviéru, nám zase ve výhledu brání pevnina – dlouhý táhlý poloostrov Pelješac.

Jadranská magistrála se teď na pár kilometrů stáčí do vnitrozemí. Míjíme několik jezírek a blížíme se do města Ploče. Kousek odtud ústí do moře největší chorvatská řeka Neretva a vytváří tu se svými dvanácti rameny jakousi malou deltu. Však si také řeku můžeme pořádně prohlédnout, protože kousek za Ploče ji přejíždíme po mostě. U obce Komin ještě zastavujeme, abychom si tento na chorvatské poměry veletok vyfotili a jedeme dál. Před mostem přes Malou Neretvu, která tvoří součást delty, míjíme důležitou křižovatku. Tady se odbočuje na Mostar a Sarajevo a my si poprvé uvědomujeme, že se velmi přiblížila hranice republiky Bosna a Hercegovina. Teď je od nás vzdálena asi 11km, i když nám do vstupu do tohoto státu ještě zbývá nějaký ten kilometr navíc. Zatím míjíme rozlehlé planiny nerevské delty, které pokrývají úrodná políčka plná vody, na kterých zdejší obyvatelé pěstují zeleninu, ovoce a hlavně vinnou révu. Ještě mineme obrněný transportér SFOR a vzůru do Bosny…