Loučíme se s Makarskou riviérou. Ještě se chceme zastavit v Omiši. Plno lidí sem jezdí na dovolenou, tak se chceme přesvědčit, co na té Omiši mají. Zastavujeme skoro v centru a jdeme se projít po nábřeží. Z bankomatu vybírám 200HRK a dobře jsem udělal, protože kromě toho, že jsme konečně ochutnali fast foodový burek, jsme za chvilku narazili na obchůdek s mořskými potvorami a mušlemi. Koupil jsem nějaké mušle a hvězdici (která mimochodem smrdí na balkóně ještě teď – v listopadu pozn.), což byla natolik nečekaná investice, že jsem cestou zpátky k autu musel z bankomatu vybrat ještě stovku. Mezitím jsme se ještě podívali k řece Cetině, která tu ústí do moře a jeli jsme dál. U Splitu doplňujeme naftu a pokračujeme dál podél pobřeží okolo Trogiru na sever. Dnešní etapu zakončíme ve vesnici Dolač – je to celkem útulné malé letovisko nebo spíš vesnička a bude to dobrý výchozí bod pro návštěvu Šibeniku a NP Krka. V kempu je naprostá převaha Čechů a tak je skoro zázrak, že naši sousedi jsou zrovna Maďaři.

Druhý den už zase pěkně svítí Sluníčko a tak je jednomyslně rozhodnuto, že dnešek bude koupací. Pěkně se opečeme a zítra budeme pokračovat v cestě. Ráno kupujeme snídani a jdeme na pláž. Voda je skvělá a po přesunech po Dalmácii a Černé Hoře si trošku odpočineme od jízdy, památek, prostě od všeho – kromě moře….

V podvečer mi to přece jen nedá a jdu se projít po okolí. Dostal jsem se až nad vesnici do jakéhosi sadu, ale po nějaké zvířeně tu pátrám marně. Jen jsou tu kameny rozparcelované pozemky a pěstuje se tu buď ovoce nebo víno. A tak se vracím do kempu a děláme večeři. Začíná trochu foukat, ale s tím už máme zkušenosti z Pelješace, takže večeři máme za chvilku hotovou. Akorát foukat bude celou noc.