V noci na dnešek jsem poprvé pěkně vymrznul, ale ráno se na nás směje Sluníčko. Ve zdejším supermarketu jsme nakoupili nějaké drobnosti, zaplatili jsme kemp (127HRK) a vydali jsme se k nedaleké bráně do národního parku Plitvická jezera, což je chorvatský nejnavštěvovanější park o rozloze 20 000ha. Je to vlastně velká soustava 16 modrozelených krasových jezer, stupňovitě nad sebou seřazených v délce 7km, ležící v nadmořské výšce 503 až 639 metrů. Jezera jsou navzájem propojena 92 vodopády, spadajícími z výšky 3 až 76 metrů. U vchodu jsem konečně uplatnil svoji falešnou studentskou průkazku a místo 65HRK jsem platil 40. Po chodníčku klesáme k prvním jezerům. Už ten výhled z vrchu je úchvatný. Jezírka mezi skalisky v několika úrovních nad sebou. Všechno je to propojené kaskádami a vodopády. Nad těmito tzv.Dolními jezery se tyčí Velký vodopád. Ledová voda tu padá z výšky 78 metrů. K vodopádu se dostáváme po dřevěném chodníčku, které tu v délce několika desítek kilometrů protínají národní park křížem krážem. Snad se dnes stihneme podívat ke všem důležitým jezerům. A snad také objevíme Vinnetouovu jeskyni, ve které byl ukrytý poklad! Ta jeskyně tu opravdu je. A hned u prvního jezera vedle Velkého vodopádu. Vypadá to tu sice trochu menší než ve filmu, ale je to ono!

Okolo pěkného jezera Milanovac se dostáváme k jezeru Kozjak, což je zdejší největší jezero. Jezdí po něm výletní loďky a veškeré jízdy těmito plavidly jsou zahrnuty ve vstupném. Lodí se tedy dostáváme k tzv.Horním jezerům. Obcházíme Gradinsko jezero a místy si připadáme jako někde v indonézském pralese. Je tu opravdu nádherná příroda. Malým okruhem se dostáváme zpět k dlouhému, ale úzkému jezeru Kozjak a loďkou přejíždíme tentokrát jen na protější břeh, nikoliv na začátek k dolním jezerům. Zde na protějším břehu má zastávku vláček, který tady jezdí mezi třemi stanicemi. První je nedaleko dolního vchodu, kterým jsme do parku vstoupili, druhá je tady u druhého vchodu a třetí stanice, kam za chvíli zamíříme, je u Proščanského jezera. Proščanské jezero je druhé největší a leží spíš v lese než ve skalách. To je vlastně nejmarkantnější rozdíl mezi dolními a horními jezery. Dolní jezera leží ve skalách, zatímco jezera horní – od Kozjaku k Proščanskému – leží spíše v zalesněném údolí. Samotné Proščanské jezero, u kterého jsme vystoupili, leží ze všech jezer nejvýše a od něj voda absolvuje strastiplnou cestu přes vodopády, peřeje a kaskády až k tomu nejspodnějšímu jezírku. V Korytu řeky Korana pak pokračuje dál kamsi do Bosny.

My jsme zatím velkým okruhem obešli horní jezera a vláčkem jsme se přesunuli zpět na zastávku, abychom se svezli až na konečnou k prvnímu vchodu. Tady jdeme ještě kousek pěšky a naposled se můžeme zadívat dolů na tu nádheru. V národním parku jsme strávili celkem pět hodin a je načase zahájit návrat domů. Počasí se začíná kazit, takže je načase. Usedáme do „pažouta“ a vyrážíme směrem na Záhřeb.